Organizační tým

Historie byla vždy mým koníčkem a také osudem. V posledních několika desetiletích se díky projektu www.letnizurnalistickaskola.cz stále častěji vracím k historii 19. s 20. století, která mě zajímají i vzhledem k mému rodinnému původu. 

Na letní škole jsem se potkal s americkou historičkou Mary Heimann (https://www.maryheimann-ceskoslovensko.cz/mary-heimann/), které jsem pomáhal s českým vydáním její knihy o československých dějinách. Díky této knize jsem se zase potkal s Václavem Macháčem-Riegerem, majitelem zámku v Malči (https://www.zamekmalec.cz/), který se mě seznámil s dílem Josefa Kalvody, rodáka z Malče, který se narodil naproti malečskému zámku. Pak už byl jen krůček k myšlence podzimní školy, která by jméno tohoto historika každý rok připomínala. V duchu jeho přístupu k historii bychom také my rádi v rámci projektu podzimních setkání pokračovali.

Během svého neustálého setkávání s veřejností jsem došel k přesvědčení, že lidé se zajímají o historii a ta dokáže plnit nezastupitelnou roli ve společnosti. Právě proto mne zaujal Josef Kalvoda a další, kteří se nebáli pohlížet na české a světové dějiny novou optikou, která bourala zavedené představy, mnohdy omyly a lži. Chci do společnosti vnášet nové otázky a cesty k řešení, aby naše společnost nezůstala nehybná. Podzimní škola Josefa Kalvody k tomu může pomoci.

Historické události, procesy, činy lidí je vždy nutné zařadit do dobového kontextu. Vnímat dobovou atmosféru a vžít se do myšlení lidí je s náhledem do starších historických časů složitější, přestože nás mnohé ovlivňuje dodnes. I proto je třeba dívat se na život našich předků komplexněji – ideálně interdisciplinárně. Snaha propojit například historii, dějiny umění, sociologii, teologii či politologii nám otevře nové úhly pohledu na dobový problém. Objektivní, kritické a komplexní přemýšlení nad problémy by mělo být cílem každého z nás.

Třicet let po padnutí komunistického režimu stále bojujeme s interpretací moderních dějin a ztrátou paměti. Také v lokální historii máme řadu nesplacených dluhů v osvětlení historických událostí a popularizaci významných osobností. Těší mě, že mám příležitost jeden takový dluh splatit prostřednictvím spolupráce na projektu Podzimní školy, kterou se připomíná historik a protikomunistický bojovník Josef Kalvoda, člověk pevné morální integrity.

Humanitní vědy, zejména historiografie, mě fascinovaly snad odjakživa. Ovšem tehdy mě nenapadlo, že jednou budu studovat dějiny na filozofické fakultě a už vůbec ne, že mě budou jednou de facto živit. V současné době pracuji jako historik v jedné muzejní organizaci, ale hlavně jako středoškolský učitel s aprobací dějepisu a občanské nauky. Cítím tak odpovědnost alespoň za část současné mladé generace. S našimi studenty neustále hledáme styčné plochy mezi minulostí a aktuálním světem. Smyslem by mělo být ponaučení se z bolavých míst historie a zároveň pečovat o přítomnost, abychom měli pro sebe a další generace lepší budoucnost. Historii je potřeba stále kriticky vysvětlovat, zvláště pak v dnešní době, kdy se rozdíl mezi pravdou a lží nebezpečně stírá. S takovými ideály přicházím i do Podzimní školy Josefa Kalvody.

V současné době pracuji jako editor zpravodajství v Českém rozhlase. Historie je mým koníčkem dá se říct od dětství. Intenzivně jsem se jí věnoval během vysokoškolských studií. Během nich jsem napsal například práci týkající se míst, kde sídlila redakce Rudého práva, zabýval jsem se také mediálním pokrytím anexe Podkarpatské Rusi Sovětským svazem v roce 1945. Ve své bakalářské a diplomové práci jsem pak zmapoval to, jak komunistická propaganda mezi lety 1948-89 vnímala prezidenta Edvarda Beneše.

Kromě toho je mým velkým koníčkem také regionální historie. Pro web Vysočina-news jsem napsal desítky článků týkajících se dějin Havlíčkobrodska. Mimo jiné jsem popsal konec druhé světové války v Havlíčkově Brodě. Zároveň jsem připomněl některé pozapomenuté rodáky z regionu (Josef Kliment či Pavel Křivský) či zajímavá místa související s moderními dějinami (pomník sovětským vojákům, kteří u Brodu zemřeli po okupaci v roce 1968, nebo lokalitu u Chotěboře, kde mohl v 50. letech vzniknout uranový důl).

Zájem o historii ve mně kvetl od útlého věku. K mému rozhodnutí jít studovat historii přispěl profesor Pavel Jindra, který mě učil na gymnáziu v Třebíči a do tohoto oboru mě neuvěřitelně vtáhl. Historie mě momentálně provází každým dnem. Rád čtu knihy vztahující se k historickým tématům, doporučil bych rozhodně např. Československo – stát, který zklamal od Mary Heimann nebo Zima přichází od Garryho Kasparova.

Kromě toho, že sám podcasty vytvářím, rád je poslouchám. Za mě nejlepší o historii je podcast Přepište Dějiny dua Michal Stehlík a Martin Groman, kteří bourají historické stereotypy vedoucí k politickému zneužívání. Mým středobodem zájmu jsou moderní dějiny 20. a 21. století, které ovlivňují naši současnost a mnohdy vedou k pochopení aktuální politické situace ve světě.

Jako lokální patriot oceňuji každou iniciativu, která vyzdvihuje náš kraj na pomezí Moravy a Čech. Pokud je Finsko zemí tisíců jezer, je Vysočina krajem tisíců vesnic. Příběh Josefa Kalvody ale ukazuje, že nezáleží na tom, z jak velké obce člověk pochází, ale jaké hodnoty vyznává a jak přistupuje k životu. Podzimní školu Josefa Kalvody může ocenit každý, kdo se zajímá o svět kolem a není mu lhostejná minulost a ani budoucnost jeho země.